Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

Stránky tělesné, duševní a citové harmonie

Jaká témata máte v oblibě?

Celostní péče (11 | 65%)
Rozhledy (2 | 12%)
Recepty (4 | 23%)

Zeměžluč lékařská

Droga obsahuje hořčiny, pryskyřice, glykosid gentiopicrosid, cukr, kaučuk, éterické oleje, mastné kyseliny, amid kyseliny nikotinové, flavonoidy, magnesiumlaktát, vosk a trochu silice. Zeměžluč podporuje tvorbu trávicích šťáv a snižuje jejich kyselost, celkově zlepšuje trávení, uplatní se i při chorobách žlučníku a žlučových cest, pomáhá při nechutenství, různých žaludečních potížích apod., osvědčila se i jako celkově tonizující droga, zejména pak u starších lidí.

Nálev

Podává se nejčastěji ve formě nálevu (30 g drogy se přelije 500 ml vařící vody, luhuje se 5 až 10 minut a podává se pak před každým hlavním jídlem 1 šálek), případně balzámu nebo tinktury.

natě zeměžluči 20 g
natě řebříčku 20 g
listu macešky 20 g
natě třezalky 10 g
oddenku pýr 10 g
natě mařinky 25 g
Kávová lžička směsi se spaří šálkem vřelé vody, ne¬chá 10 minut odstát a přecedí. Užívá se tato dávka 3x denně.

Stejně lze užívat i této směsi:

natě zeměžluče 20 g
kořene pampelišky 20 g
kořene čekanky 20 g

Neplná polévková lžíce se krátce povaří v šálku vody a 15 minut odstát. Pije se též 3x denně.

Při jaterních nemocech a žloutence bývá venkovskými bylináři doporučována tato směs:
natě zeměžluče 20 g
listu šťovíku 20 g
listu jablečníku 10 g
listu chmele 10 g
kořene sporýše 10 g

Kávová lžička směsi se spaří 1/41 vody, nechá 15 mi¬nut odstát a přecedí. Užívá se půl ráno a půl večer.

Při menstruačních poruchách bývá doporučována tato směs:

natě zeměžluče 25 g
natě rozrazilu 25 g
natě pelyňku 25 g

Polévková lžíce směsi se vaří 1 minutu v 1/2 1 vody a nechá 10 minut odstát. Pije se vždy třetina odvaru ráno, v poledne a večer.

Nálev

Nálevu z 20 g zeměžlučové natě a 1/4 1 vařící vody se užívá k omývání obličeje při nečisté pleti jako kos¬metického prostředku.

Břečťan popínavý

Břečťan podporuje vykašlávání (užívá se např. při chronickém kataru, astmatu, nachlazení, zanícených sliznicích), podporuje činnost jater a žlučového systému, zevně se aplikuje na kožní vyrážky.

Sedací koupel

Sedací koupel dobře působí na vnější hemoroidy (hrst čerstvých břečťanových listů se nechá přes noc luhovat v 1 l studené vody, ráno se nechá projít krátkým varem a po vychladnutí na teplotu těla se do ní nemocný posadí), obklad z listů pomáhá při bolestech kloubů, na drobnější spáleniny se osvědčil obklad z asi 5 minut povařených listů.

Nálev

Břečťan se vnitřně podává buď formou nálevu (polovina čajové lžičky drogy na šálek vody, půl šálku se vypije ráno a zbylá půlka večer) nebo ve formě tinktury (např. při kataru horních cest dýchacích se bere přibližně 20 kapek tinktury 2x až 4x denně, děti polovic).
Vzhledem k tomu, že břečťan je ve větších dávkách drogou toxickou, není radno překračovat doporučené dávky ani jej brát dlouhodobě. Nejjedovatější částí rostliny jsou zřejmě bobule, údajně byla zaznamenána otrava dítěte po požití 5 bobulí. Otrava se projevuje průjmem a zvracením, postiženému je třeba podat aktivní uhlí. Citliví jedinci navíc mohou reagovat podrážděním kůže po dotyku na mladé, ještě chlupaté břečťanové výhony - tito jedinci by neměli břečťanu užívat ani v terapii.
o Třezalka tečkovaná
Použití třezalky je velmi rozsáhlé: působí antibioticky, čistí krev, má účinky protizánětlivé, dobře působí na ekzémy, odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, léčí žaludek a dvanácterník (vředy, žaludeční neurózu), hemeroidy (při současné aplikaci vnitřní i vnější), pomáhá při těžkých chřipkách spojených s arytmií či fibrilacemi, působí sedativně, takže se osvědčila při léčbě úzkosti, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panice, depresi apod., pomáhá hojit rány, pohmožděniny i zlomeniny, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cév, podporuje rehabilitaci po mozkových obrnách, při dlouhodobém podávání má příznivé účinky při roztroušené skleróze.
Nálev
Nejčastěji se podává ve formě nálevu, který se pije 2x až 4x denně po 125 ml.
Tinktura, vinný odvar,macerace v oleji

Kontryhel obecný - (Alchemilla vulgaris)

Odvar koupel z kontryhelové nati
Ženám se doporučuje kontryhelový čaj při nepravidelné a bolestivé menstruaci (10 dní před počátkem menstruace až do jejího ukončení se pije 1 - 2 šálky po 10 dnů v každém měsíci). Kontryhel pomáhá také při nespavosti, odstraňuje bolesti hlavy, posiluje nervovou soustavu a pročišťuje krev. Zevně se používá v obkladech při očních zánětech, k výplachům nosu při silné rýmě a krvácení z nosu, a k vymývání špatně se hojících ran a nežitů.

Příprava čaje z kontryhelové nati
Jednu vrchovatě naplněnou lžíci dáme do 1/4 litru vody, jenom spaříme a necháme krátce vyluhovat.

Obklad z kontryhelové nati
Potřebné množství čerstvých rostlin rychle umyjeme, rozmělníme na desce válečkem na nudle a pak přiložíme.
Koupel z kontryhelové nati
Pro celkovou koupel použijeme 200 g sušených nebo několik dvou hrstí čerstvých bylin, dáme je na noc do nádoby se studenou vodou. Následující den vše zahřejeme a tekutinu přilijeme do koupele.
Používá se při zánětech sliznice v ústní dutině a krku, bílém výtoku z rodidel, na rány a mokvající ekzémy.
Použitá literatura
Dr. Johanes Gottfried Mayer a spol., Bylinky z klášterní lékárny, str. 42

Proskurník lékařský

Sliz v droze obsažený chrání sliznice před škodlivými vlivy, proto tlumí kašel, ulehčuje odkašlávání, mírní dráždění sliznice, užívá se při chorobách plic a průdušek, angíně, bolesti v krku, astmatu, droga se osvědčila i při chorobách cest močových, ledvin či trávícího ústrojí (těžké průjmy, ale i zácpy neboť sliz mechanicky podporuje vylučování stolice). Zevně se užívá při popáleninách nebo poleptání, na abscesy, na špatně se hojící rány nebo na změkčení zatvrdlin. Jako kloktadlo se užívá při zánětu mandlí a dutiny ústní.

Macerát
Sliz se nejlépe získá macerací ve studené vodě, v níž se dobře rozpouští (luhuje se 6 až 8 hodin). Berou se obvykle 2 čajové lžičky na sklenici vody, macerát se lehce přihřívá.

Odvar
Při zánětu střev se připraví odvar z 20 g drog na ½ l studené vody, která se přivede k varu a nechá se 10 minut vyluhovat.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.

Recept : Čaj z proskurníku
Připravíme tak, že 1 čajovou lžičku rozdrceného kořene dáme do studené vody a 1 až 2 hodiny necháme za občasného míchání vyluhovat, scedíme a mírně ohřejeme. Při kašli pijeme až čtyřikrát denně po doušcích vypijeme 1 šálek.
Použitá literatura
Dr. Johanes Gottfried Mayer a spol., Bylinky z klášterní lékárny, str. 52

Hloh prostřední

Sbírá se květ, list nebo plody (hložinky). Listy a květy se sbírají na počátku rozkvětu. Suší se co možná nejrychleji na stinném a vzdušném místě, při umělém sušení za teplot do 35 °C. Plody se sbírají za plné zralosti (září až říjen) ještě před příchodem prvním podzimních mrazů. Nejlépe je sušit je umělým teplem nepřesahujícím 70 °C.
Droga obsahuje triterpenové kyseliny, aminopuriny (adenosin, adenin, guanin), flavonoidy, antokyany, kvercetin, pektiny, saponiny, třísloviny, v plodech jsou dále přítomny karoteny, cukry a vitaminy B a C.
Hloh působí zejména na srdce a krevní oběh, rozšiřuje věnčité tepny, snižuje krevní tlak, působí protiskleroticky, zklidňuje srdeční neurózu, užívá se při arytmii, na doléčení infarktu myokardu, v prevenci ischemické choroby srdeční, při angině pectoris, při otocích srdečního původu, migrénách nebo klimakterických potížích. Příznivé účinky hlohu byly zaznamenány zejména při jeho dlouhodobém užívání starými lidmi postiženými "srdeční slabostí".

Tinktura
Nejvhodnější lékovou formou je tinktura, která se podává 3x denně po 30 až 50 kapkách, při preventivním užívání postačuje 2x denně po 15 kapkách.

recept : Čaj z hlohu
Hloh je možné připravit i ve formě čaje (1 čajová lžička drogy se přelije šálkem vroucí vody, luhuje se 5 minut, pijí se 3 až 4 šálky denně).
Léčivá kořalka
V domácích podmínkách je možné vyrobit i léčivou kořalku (plody hlohu se nasypou do vodky nebo žitné, přidá se cca 100 g cukru, nechá se 4 až 6 měsíců stát a poté se užívá jako léku!).

Tymián obecný

lidové názvy: dymián Thymus vulgaris L

Popis:
Tymián obecný patří do čeledi rostlin hluchavkovitých - Lamiaceae. Je to bylina vytrvalá, vlastně polokeř, dosahující výšky necelého čtvrt metru. Má větve pozvolna vystupující, někdy i přímé. Na větvičkách jsou posazeny vstřícně listy bezřapíkaté, přisedavé, tvaru úzce kopi-natého až čárkovitého. Jejich kraje jsou silně ohrnuté. Na líci i na rubu jsou pokryty žláznatými chlupy, naplněnými žlutozelenou silicí. V paždí mají listy svazečky drobných lístků. Kvete v květnu a červnu. Květy jsou dvojpyské, modře zbarvené a sestavené do kulovitých li-chopřeslenů. Jejich dvojpyský kalich je žláznatý. Horní pysk je troj-zubý a větší, dolní pysk je dvojzubý a menší. Stejně je uspořádána ko­runa, také dvojpyská. Květ má čtyři tyčinky, z nichž dvě obyčejně za-krňují. Semeník vybíhá v dvojklannou bliznu a uzrává v plod, složený ze čtyř tvrdek.

Naleziště:
Domovem je tymián v jižní Evropě, kde v okolí Středozemního moře roste hojně divoce. U nás se pěstuje v zahradách a v přírodě ho nena­cházíme.
Užitečné látky:
Jako droga se užívá nať (Herba thymi).

Účinné látky:
Hlavní součástí drogy je silice (Oleum thymi rubrum), které rostlina obsahuje asi 1,5 - 2,5%. Je to chemicky látka velmi složitá, hlavní její složkou je thymol, cymol, karvakrol, borneol a linalod; dále tříslovi-ny, flavony, hydroxyterpenové kyseliny a pinen. Silice má ostrou chuť a voní aromaticky. Má silné účinky proti bacilům, které zabíjí za půl hodiny.
Rostlina samotná má příjemnou, silně aromatickou vůni. Svou chu­tí připomíná kafr.

Upotřebení:
1.V průmyslu se hodně používá tymiánové silice a z něho vyrobeného thymolu. Je
součástí četných zubních past, ústních vodiček a přidává se i do mýdla.
2.Připravuje se z něho také dezinfekční prášek aristol, kterým se nahrazuje nepří­jemně páchnoucí jodoform.
3.Silice se užívá k balzamování mrtvol.
4.Rostliny samotné se užívá v domácnosti jako běžného koření.
5.V zahradě slouží jako ozdobná rostlina, lemují se jí zhusta záhony.
6.Včelaři ho též někdy pěstují jako rostlinu medonosnou, na níž včely rády sbírají
med.
Pěstování a sběr:
Tymián se pěstuje v teplých oblastech, na slunných, chráněných polohách. Vyža­duje písčitohlinité a hlinitopísčité půdy. Jako předplodiny jsou nejvhodnější hnojené okopaniny, zelenina či luskoviny. Hnojí se dávkou 30 kg N.ha1, 35 kg P.ha1 a 45 kg K.ha1, vhodné je přihnojení horečnatým hnojivem a před podzimní přípravou se do­poručuje půdu mírně povápnit. Semena se vysazují přímo na stanoviště v březnu až dubnu, sejí se na povrch do řádků od sebe vzdálených 45 cm, výsevek je asi 3 kg se­men na 1 ha. Kvetoucí nať se sklízí v květnu až červnu. Suší se přirozeně ve stínu, tep­lota by neměla přesáhnout 45°C. V prvním roce se sklízí 0,5 - 1 t.ha1 sušené drogy, 2-4 t.ha1 se sklízí v následujících letech.

UŽITÍ V LIDOVÉM LÉKAŘSTVÍ:
V lidové lékařství se užívá jednak tymiánu samotné­ho, jednak tymiánové silice. Při černém kašli se do­poručuje čaj, připravený z této směsi:
natě tymiánu 20 g
natě prhy 20 g
květu divizny 20 g
natě rosnatky 20 g
Půl čajové lžičky této směsi se spaří šálkem vody, ne­chá 10 minut odstát a přecedí. Pije se šálek ráno a šá­lek večer.

Při černém kašli se doporučuje také tento sirup:
výtažku tymiánového 10 g
medu čistého 20 g
sirupu 70 g
Bere se za hodinu jedna lžička.

Odvar z tymiánové natě doporučují při zažívacích obtížích. Připraví se tak, že se 10 g natě spaří 1/4 1 vody, nechá několikrát přejít varem, 10 minut odstát a přecedí. Užívá se 3x denně půl šálku.
Aby se nemocný začal potit, užívá se často tento čaj:

natě tymiánu 10 g
natě mateřídoušky 10 g
Tato dávka se spaří 1/4 1 vody, nechá 10 minut od-stát a osladí. Vypije se nadvakrát s hodinovou pře­stávkou večer.
Daleko více se užívá však tymiánu zevně. Spařená nať se přikládá na zánětlivé otoky, jejichž průběh ury­chluje.

Při svalových křečích doporučuje se často natírat postižené svaly tímto mazáním:
oleje tymiánového 3 g
oleje rozmarýnového 3 g
francovky 250 g

K vyplachování úst se hodí dobře příjemná ústní voda tohoto složení:
oleje tymiánového 3 g
lihu meduňkového 50 g
oleje mátového 2 g
oleje benedyktového 1 g
Dá se 5 kapek do sklenky vody. Jiná ústní voda má toto složení:
oleje tymiánového 2 g
oleje myrhového1 1 g
oleje máty peprné 2 g
oleje fenyklového 1 g
oleje anýzového 1 g
lihu vinného 50 g
I této ústní vody se dá 5 kapek do skleničky vody.

Trnka obecná

lidové názvy: lop, trn Prunus spinosa L.

Popis:
Trnka patří do čeledi rázovitých - Rosaceae. Je to keř vyrůstající do výšky často až šesti metrů. Má husté větve, jejichž větévky jsou v mlá­dí pýřivé, později lysé. Některé větvičky zakrňují a tvoří trny, dlouhé asi 3 cm. Listy mají krátké řapíky, jsou tvaru elipsovitého nebo široce kopinaté. Jsou lesklé, kožovité. Kvete v dubnu a květnu. Květů má vždycky mnoho, bílých. Jsou na krátkých stopkách a tvoří skupinky po dvou a po třech. Každý květ má pětizubý kalich, jenž tvoří buňkovitou číšku. Korunu tvoří pět okrouhle vejčitých korunních plátků. Květ má mnoho tyčinek. Na dně kališní číšky je semeník, vybíhající v dlouhou čnělku, za­končenou terčovitou bliznou. Semeník uzrává v kulatou peckovici, jež je černá, modře ojí­něná. Chutná trpce.

Naleziště:
Trnka je keřem všeobecně známým a hojně rozšířeným. Někde tvoří celé houštiny, které se zjara bělají oslnivým leskem, neporušeným listovou zelení, poněvadž trnka kvete dříve, než vyžene listy. Roste hojně podél cest, na mezích, na stráních a pastvinách, na okraji lesů a v houštinách pustých míst.

Užitečné látky:
Jako droga se užívá květ (Flos pruni spinosae nebo Flos acaciae), plod (Fructus pruni spi­nosae) a kůra (Cortex pruni spinosae).

ÚČinné látky:
Květy obsahují glykosidy kamferin a kamfenol a kyanogenní glykosi-dy. Za čerstva svou vůní připomínají hořké mandle.
Plody obsahují třísloviny, cukr, pektin, amygdalin a jiné látky. Jsou bez vůně, chuť mají trpkou, kyselou a stahující.

Upotřebení:
1.Trnkového dřeva se užívá k jemným soustružnickým pracím a k výrobě holí. Je
to dřevo tvrdé, jemné a poněkud lesklé.
2.Plody se zavařují do cukru a připravuje se z nich kompot.

Pěstování a sbér:
Trnka se v zahradách pěstuje jen velmi zřídka. Potřeba drog se kryje sběrem rost­lin divoce rostoucích.Květy se sbírají v dubnu a květnu pouze za suchého počasí. Bereme jen květy úpl­ně rozvité. Musí se sušit velmi opatrně a rychle, aby se zachovala jejich bílá barva. Suší se v tenkých vrstvách teplem buď přirozeným na slunci nebo umělým, přičemž teplota nemá přesáhnout 50°C. Uschovají se v dobře uzavřených plechovkách.
Kůru loupeme v květnu z mladších větviček. Počínáme si přitom obezřetně a tak, abychom keř současně účelně prořezali. Sloupnutá kůra se suší zvolna přirozeným teplem. Plody sbíráme jen úplně zralé v září a počátkem října. Zpracujeme je bud čerstvé anebo sušíme za mírného umělého tepla.

Užití v lidovém lékařství:
Na venkově doporučují odvar z trnkového květu jako mírné projímadlo při zácpě. 15 g sušeného květu se vaří 2 minuty v šálku vody, nechá 10 minut odstát a přecedí. Pije se 2x denně tato dávka.
Stejně se připraví a ve stejných dávkách užívá také odvar této směsi:
květu trnkového 10 g
natě macešky 5 g

Pravidelné pití tohoto odvaru prý odstraňuje nečis­tou pleť.
Při nachlazení se pije odvar z trnkového listu. Vez­meme hrst listu, vaříme 5 minut ve 1/4 1 vody, scedíme a přidáme citrónovou šťávu. Pije se večer na lůžku. Při průjmu koná dobré služby podle lidových rad
tento prostředek: 25 g sušených trnkových plodů se
naloží na 3 dny do 1/8 1 kořalky. Extraktu se užívá 2x
denně lžíce. Pravidelné pití nálevu následující směsi pomáhá při otylosti:
květu trnky 20 g
listu rozmarýny 20 g
listu máty peprné 30 g
kořene bedrníku 5 g
Dvě čajové lžičky směsi se spaří 1/4 1 vody, nechá se přejít varem, odstát 10 minut a scedí. Pije se delší čas 3x denně šálek. Zevně se užívá odvaru 20 g kůry trnkové v 1/2 1
vody (vaří se 15 minut) při zánětech mandlí a nosohltanu.
Agastache
Agastache je rod rostlin, vyskytující se téměř po celém světě. Různé druhy jsou použity v několika původních kultur na uzdravování. Agastache rugosa, se také nazývá obří yzop, vrásčitý obří yzop, Korejská máta, nebo v Číňané ho nazývají xiang Huo.
Agastache rugosa je vytrvalá rostlina, která jednou za dva roky roste až do výšky 4 ft (1,2 m). Je původem z Číny, ale se rozšířila do Japonska, Koreje, Laosu, a Ruska. Roste volně na slunných stráních a podél silnic, ale také může být pěstován na zahradních dvorcích. Vysoce aromatické listy a fialové nebo červené květy se používají k léčení. Několik jiných druhů Agastache nalézt v jiných částech světa jsou používány při léčení. Patří mezi ně A. nepetoides (žlutý obří yzop), A. Foeniculum (anýz
yzop), a A. mexicana. Listí a barva květu se značně liší mezi různými druhy. Mnoho druhů Agastache také jsou komerčně pěstovány v USA pro terénní úpravy . V jižní Číně a Tchaj-wanu, se pěstuje Pogostemon cablin, příbuzný pačuli Pogostemon. Indický závod, který produkuje pačuli olej, ho zaměňuje s rugosa A..

Obecné použití
A. rugosa je používán v čínském bylinářství. Je to první zaznamenané použití se datuje od asi 500 AD. Používal se k léčbě plic a žaludku.Používal se k léčbě žaludeční chřipky, břicha, nevolnosti, zvracení, průjem, břišní nadýmání a břišní bolesti. Je také
složkou výživy, která zlepšuje zažívací rovnováhu tím, že pomáhá vstřebávání živin a střevní funkce.

Na letní chřipku a nachlazení
V čínském bylinářství, je A. rugosa používá také k léčbě letní chřipky nebo nachlazení v létě spolu s nimi mírnými horečkami, pocity plnosti v hrudi, a na bolest hlavy. Také se
používá k léčbě tmavé moči a pocitu těžkosti v rukou a nohou.

Kosmetika
Pleťová voda s obsahem A. rugosa je použita externě k léčbě plísňových infekcí.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
(c) Maura and Eleonora, 2010
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one